2026 - ťuhýk obecný

Metodika mapování ptáka roku JOKu 2026 – ťuhýk obecný, pěnice vlašskáa dalších druhů ťuhýků

Hlavním cílovým druhem pro rok 2026 je ťuhýk obecný. Doplňkově se monitoruje pěnice vlašská a další druhy ťuhýků (ťuhýk šedý, případní další vzácní zatoulanci).

Vlastní mapování:

Ideálním prostředkem pro zaznamenávání pozorování přímo v terénu je mobilní aplikace AVIF a její modul TRANS, do kterého se zaznamenává do mapy přesná pozice každého pozorovaného ptáka, včetně pohlaví (je-li možné ho určit) a chování (výběr některé hnízdní kategorie). Modul TRANS zaznamená do AVIFu průběh celé linie i pozici každého ptáka v mapě včetně pozice pozorovatele v době záznamu konkrétního pozorování. Do AVIFu do poznámky k lokalitě napíšeme označení PTAK ROKU JOK.

Při vlastním mapování pomalým tempem (1 - 2km/hod) procházíme po polní cestě či podél meze a zaznamenáváme všechny jedince ťuhýka obecného, pěnice vlašské či vzácně i jiného druhu ťuhýka. V ideálním případě je vhodné zaznamenávat všechny druhy ptáků, které jsme schopni určit dle vzhledu či dle zpěvu, a kteří mají jasnou biotopovou vazbu na křovinatou linii podél polní cesty či meze (tj. nezaznamenáváme přelety ptáků, pokud nejde o nějaký méně obvyklý či vzácný druh, to je samozřejmě zajímavé – v tom případě ale uvedeme u konkrétního pozorování, že šlo pouze o přelet).

Takže v ideálním případě zaznamenáváme celé ptačí společenstvo mapovaného liniového porostu. To je zajímavé z ochranářského hlediska, protože tyto linie zeleně v otevřené, zemědělské krajině jsou důležitým prvkem zvyšujícím biodiverzitu zemědělské krajiny a zajišťující její prostupnost pro mnoho druhů živočichů. Je tedy užitečné shromažďovat údaje o využití těchto biotopů ptáky ve větší prostorové škále, což umožní právě jen zapojení většího počtu pozorovatelů z řad členů JOKu. Záznam všech pozorovaných druhů pak umožní tyto data kvantitativně vyhodnotit a vyvozovat z nich nějaké závěry využitelné při ochraně zdravé zemědělské krajiny.

Při objevení plošně rozsáhlejšího neliniového, vhodného biotopu pro hnízdění ťuhýků obecných popř. pěnic vlašských můžeme tento biotop mapovat plošně a opět při něm zaznamenáváme všechny pozorované jedince cílových i dalších druhů pomocí modulu TRANS v AVIFu. Takovéto biotopy jsou ale v otevřené zemědělské krajině velmi vzácné a vyskytují se často především v bývalých i současných vojenských prostorech a podobných nestandartních a méně častých biotopech.

Do AVIFu doplňkově zaznamenáváme i izolovaná teritoria cílových druhů na liniových i neliniových úsecích křovin, které jsou kratší než 300 metrů. Důležité je při tom ale zaznamenat konkrétní místo takto pozorovaného jedince, aby šlo s údajem pracovat při vyhodnocování výsledků

Termíny sčítání:

Každou zvolenou linií je potřebné projít alespoň 2x během hnízdní sezóny v ranních a dopoledních hodinách, tj. od východu slunce do cca 10 hod., za chladnějšího počasí až do 11 hod. Mapujeme za vhodného počasí tedy bez silného větru, deště nebo mlhy. Vhodný je zhruba dvoutýdenní rozestup mezi kontrolami.

1. kontrola: 10. V. – 30. V.

2. kontrola: 1. VI. – 30. VI.

Výběr biotopu pro mapování:

Stěžejním biotopem pro mapování cílových druhů jsou:

  1. Polní cesty (i užší pěšiny neumožňující průjezd vozidel) s rozsáhlejšími křovinatými lemy v otevřené zemědělské krajině. Vhodné je vybírat lemy cest s alespoň částečným zastoupením trnek, šípků a hlohů. Ťuhýci obecní i pěnice vlašské s oblibou hnízdí právě v křovinách složených z těchto druhů keřů. 

  2. Liniové keřové formace na mezích oddělujících polní či luční celky s podobným druhovým zastoupením keřů (alespoň částečně trnky, šípky, hlohy).

Pro liniové mapování je vhodné vybrat polní cestu či mez, kde délka liniových křovin dosahuje délky alespoň přibližně 300m. Tato linie křovin nemusí být nutně kompaktní, tj. mohou v ní být menší volné proluky. Stejně tak v křovinaté linii nevadí občasné zastoupení vyšších stromů různých druhů. Stromy by ale neměly být dominantním prvkem celé linie, protože v takovém případě není liniový porost vhodný pro výskyt a hnízdění cílových druhů.

V poznámce k lokalitě uvedeme, zda se jedná o přirozený porost vzniklý spontánním zarůstáním, či umělou liniovou výsadbu (např. biokoridor) a pak také specifikujeme povrch polní cesty, který nemusí být jasně patrný z leteckého snímku. Tedy jestli polní cesta byla nezpevněná a pouze vyježděná, vysypaná šotolinou nebo štěrkem, zpevněná starým asfaltem nebo zpevněná novým asfaltem při nedávné rekonstrukci.

Při výběru biotopu pro mapování se není třeba vázat na přítomnost ťuhýka obecného nebo dokonce v jižních Čechách velmi vzácné pěnice vlašské, stačí, když jsou v liniovém křoví zastoupeny alespoň částečně výše zmíněné druhy trnitých keřůa když má porost křovin výše zmíněnou vhodnou strukturu pro tyto druhy. I nepřítomnost cílových druhů v takovém vhodném biotopu je zajímavá a je to výsledek, zejména pak když na linii zaznamenáme další druhy ptáků (viz dále).

Tipy pro mapování a typické chování cílových druhů v průběhu sezóny

Text obsahuje hypertextové odkazy na web xeno-canto.org s v textu popisovanými ptačími hlasy.

V případě ťuhýka obecného zaznamenáme jedince spíše vizuálně, protože využívají vyvýšené posedy a jsou díky tomu dobře viditelní už na vyšší vzdálenost. Naopak zpěv je poměrně tichý a nenápadný a není tak častý jako u jiných druhů pěvců. Obecně jsou ťuhýci ve svém biotopu vizuálně velice nápadní a zejména v době hnízdění na přítomnost člověka nebo predátora reagují hlasitým, ostrým, varovným hlasem a potřásáním ocasem z vyvýšené pozorovatelny. Ťuhýka hlasově zaznamenáme více z dálky také častým kontaktním voláním. Před zahnízděním (začátek snášení spadá do zhruba poslední dekády května) můžeme tedy pozorovat zpravidla na keřích celý pár, kromě začátku května, kdy se na hnízdišti objevují o něco dříve samci (v termínu sčítání od 10. V. by ale už měl být přítomen celý pár). Samice se pak v době inkubace koncem května a začátkem června ztrácejí z dohledu. Při krmení mláďat se pak oba rodiče prozradí velice hlučným a agresivních chováním s výše popsaným varovným hlasem a potřásáním ocasem. Při zvýšené motivaci podnikají na narušitele nedaleko hnízda dokonce i útočné nálety, což se občas děje i na přítomnost člověka. Po vyvedení mláďat někdy od půlky června se mláďata ještě nějaké dny zdržují poblíž hnízda a jsou rodiči dokrmovaná a celá rodina je vizuálně i hlasově velice nápadná. Často ťuhýky můžeme pozorovat i při lovu, protože za velkým hmyzem vyletují do vzduchu nad keře nebo naopak slétají na zem, kde rovněž loví velký hmyz či dokonce drobné savce. Ťuhýci jsou známínapichováním přebytečné, ulovené kořisti na trny keřů a tak si ji ukládají na později. Z vlastní zkušenosti musím ale podotknout, že tento jev je relativně vzácně pozorovatelný i při dohledávání hnízd za účelem výzkumu, natož při běžném mapování. Takže se na něj nelze při mapování spoléhat, že by přítomnost ťuhýků prozradil.

Oproti tomu pěnici vlašskou spatříme jen vzácně, zejména pak v případě, kdy samec vyletuje vysoko z křovin a pak za zpěvu postupně klesá zpět dolů nebo přeletí na vyvýšený bod v jeho teritoriu, kde pokračuje se zpěvem. Jinak pěnice prakticky neopouští křoviny, kde i hledají potravu a i zpěv samců se většinou odehrává pouze ve křoví. Zpěv pěnic vlašských je nápadný, "drsný" a drnčivý, občasně přednášený i v letu se slyšitelným tleskáním křídel, ale pokud u zpěvu zrovna nevyletuje, vyžaduje jeho určení poměrně velkou zkušenost pozorovatele. Může dojít k záměně např. s pěnicí slavíkovou, která má podobně "drsný" zpěv, ale nevyskytuje se v něm typické zadrnčení pěnic vlašských, které umožní přiřazení zpěvu ke druhu poměrně spolehlivě a toto zadrnčení je často i součástí zpěvu. Navíc pěnice slavíková obývá biotopy s vyšším zastoupením stromů a do biotopů s převahou nízkých keřů nejde a její jednotlivé zpěvy jsou v průměru o dost delší než zpěvy pěnice vlašské trvající typicky 3 – 4 vteřiny, což také může pomoci při rozlišování obou druhů. Sezpěvem pěnice vlašské je rovněž zaměnitelný variabilní zpěv pěnice hnědokřídlé přednášený během letu (vyletuje občas při zpěvu podobně jako pěnice vlašská, ale méně často). Jakmile ale samec pěnice hnědokřídlé usedne zpět do křovin, jeho zpěv se změní na typicky se opakující, drmolivý, krátký popěvek, který je pro pěnice hnědokřídlé dost charakteristickýa se zpěvem pěnice vlašské už je skoro nezaměnitelný. Pěnice hnědokřídlá obývá křovinaté biotopy s podobnou strukturou jako pěnice vlašská, ale stačí jí nižší a plošně menší porosty křovin často v jen jedné, úzké linii. Oproti tomu pěnice vlašská preferuje rozsáhlejší a zapojenější křoviny o výšce 2 -3 metry, v případě liniového křoví o délce alespoň zhruba 100 metrů a často také když je křoví přítomné z obou stran polní cesty nebo jde o širší křovinatou mez. Samci pěnice vlašské zpívají v poměrně krátkém období května v době od příletu během 1. dekády května po 3. dekádu května, občas zazpívají samozřejmě i později začátkem června. Pěnice vlašské začínají zpravidla snášet vejce od poslední dekády května a mláďata vyvádí z hnízd kolem půlky června. Při výskytu v suchém biotopu a během obzvláště suché hnízdní sezóny, kdy je výskyt hmyzu tímto suchem negativně ovlivněn, se stává, že po vyvedení mláďat samci z hnízdní lokality zmizí pravděpodobně na potravně vhodnější stanoviště a v okolí hnízdiště se už pohybují pouze samice, se kterými se drží vylétaná mláďata. Ale toto je zkušenost spíše z extrémních sezón na jižní Moravě.

V rámci jižních Čech je pěnice vlašská velice vzácná a v běžné krajině se vyskytuje velice zřídka a v malých počtech. Častější výskyt bývá v rámci Jihočeského kraje zejména ve vojenských prostorech bývalých i stále aktivních, malo- (posádková cvičiště u okresních měst) i velkoplošných (VPP Boletice). Z tohoto důvodu se nemá smysl na výskyt tohotodruhu při mapování v rámci ptáka roku JOKu vázat(pravděpodobně ho na Vaší linii vůbec nezaznamenáte) či se snažit vyhledat lokalitu se společným výskytem ťuhýků obecných i pěnic vlašských. Pěnice se mapuje pouze doplňkově. Stačí tedy najít vhodný biotop s trnitými křovinami, jak již bylo zmíněno ve výběru vhodné lokality výše.

Zdroje:

Holáň V., Horal D., Havlíček J. (2018): Metodika monitoringu druhů přílohy I směrnice o ptácích – ťuhýk obecný, pěnice vlašská. AOPK, Praha

Hudec K. & Šťastný K. (2005): Fauna ČR, Ptáci 3/I. – Academia, Praha

Kloubec B., Hora J. & Šťastný K. (eds, 2015): Ptáci jižních Čech. – Jihočeský kraj, České Budějovice, 640p.