Vzpomínka na RNDr. Jiřího Bumerla ( 5. 10. 1925 – 18. 10. 2007)

Nejen pro táborskou, ale snad celou jihočeskou veřejnost dnes již zcela běžně přijímané momenty: Veselí nad Lužnicí, studenti mířící ke Střední odborné škole pro ochranu a tvorbu životního prostředí, připravující mladé lidi pro práci v ekologických oborech a profesích,kolik mladých lidí již zde získalo průpravu pro své další studium, či povolání?

Posuňme se o několik kilometrů západněji k obci Mažice na parkoviště u NPR Borkovická blata, kde naučná stezka blatského území láká celoročně jak odborníky, přírodovědce, tak ostatní návštěvníky.

A položme si třeba otázku, kolikátý to už bude v táborském divadle Oskara Nedbala pořad s názvem Barevný čtvrtek?

Letmo zmíněné momenty, ale všechny spojené s jednou konkrétní osobou, autorem, organizátorem, odborným garantem nejen výše zmíněných projektů, ale mnoha a mnoha dalších, RNDr. Jiřím Bumerlem.

Narodil se v Praze. Po ukončení Zemské vyšší rolnické školy v Táboře pracoval v letech 1944–1945 jako zemědělský praktikant na školním statku v Měšicích u Tábora. Poté do roku 1952 působil jako učitel na Rolnicko chmelařské škole v Žatci. V období 1952 až 1988 působil jako profesor Střední zemědělské technické školy v Táboře.

V jeho životě nebylo vždy vše jednoduché a snadné, nebylo mu umožněno ani získat titul inženýra na Vysoké škole zemědělské, proto až v roce 1968 ukončil studia na přírodovědecké fakultě UK v Praze a v roce 1970 obhájil doktorát. Vše při zaměstnání a péči o rodinu.

Jeho aktivita se soustředila nejen do učitelské, ale i do vědecké a publikační činnosti. Jen namátkou si připomeňme některé práce: Orientační smysl ptáků, Aktivní redukce mláďat v hnízdech Parus major vyvolané nedostatkem potravy. Tažnost, potulkovitost nebo stálost zástupců rodu Parus, Hnízdění hohola severního v Černické oboře. Výuka biologie na středních školách, Nauka o ochraně a tvorbě životního prostředí v osnovách středních škol, Exkurse v novém pojetí vzdělávací soustavy, učebnice biologie I a II pro SZTŠ, učebnice, na kterých se podílel jako autor a vedoucí autorského kolektivu, jsou překládány a používány i v Maďarsku a Německu.

Od roku 1966 byl členem poradního sboru ministra kultury pro botanické zahrady. V letech 1978-1990 působil jako předseda Jihočeského ornitologického klubu-pobočky České společnosti ornitologické.

Jako by to bylo pro jednoho člověka málo, stav přírody a životního prostředí ho trápil, proto v roce 1974 přijal funkci okresního konzervátora Státní ochrany přírody. Funkci dobrovolnou, čestnou bez pravidelné mzdy. Musel bojovat s neúprosným časem, stihnout své zaměstnání, další neplacenou funkci ředitele táborské botanické zahrady, k tomu psát učebnice, články, přednášet, bojovat s neznalostí, nevědomostí, ignorancí, lhostejností, povýšeností a často s hloupostí mnohých, pro které přírodní bohatství a výjimečná krása naší vlasti jsou jen prázdnými pojmy.

Jeho aktivita byla neúnavná, spolu s botanikem Rudolfem Kurkou podnikl až zoufalé kroky k záchraně jedné z nejcennějších oblastí Táborska Borkovických blat. Zde se podařilo zastavit průmyslovou těžbu rašeliny a zajistit záchranu zbytků porostů blat obnovením alespoň části původní přírodní rezervace. Podle jeho scénáře, projektu s názvem Naučná stezka Borkovická blata, se realizovala výstavba, na níž se podíleli především studenti Střední zemědělské technické školy v Táboře a dobrovolní ochránci přírody. Výsledek jeho úsilí byl korunován dne 8. 8. 1980, kdy byla Naučná stezka Borkovická blata slavnostně otevřena pro veřejnost. Návštěvnost dle odhadů dosahovala až 12 000 osob ročně a je stále předmětem velkého zájmu návštěvníků po celý rok. S ohledem na návštěvnost, amortizaci, musela být stezka již několikrát rekonstruována.

Vraťme se ale do let 80., kdy dr. Bumerl jako neúnavný organizátor kolem sebe shromáždil další obětavé spolupracovníky, mnozí byli jeho bývalí žáci, a vytvářela se základna pro založení Českého svazu ochránců přírody. Na ustavující konferenci 16. 10. 1980 byl zvolen do další dobrovolné funkce předsedy okresního výboru ČSOP v Táboře. Tvořil se program vzdělávání členů, plány práce v terénu.

V rámci jeho působnosti v ČSOP se stal autorem a spolurealizátorem řady dalších environmentálních projektů, kde např. k nejznámějším patří vybudování naučné a sportovní stezky v táborském příměstském lese Pintovka. Jím vytvořená soustava ptačích budek dala impuls ke sledování populace lejska bělokrkého na předmětné lokalitě. V souvislosti s otevřením NS Pintovka v roce 1987 proběhl i první ročník přírodovědné soutěže Poznej a chraň, což bylo heslo RNDr. Bumerla. V roce 2025 se uskutečnil již 38. ročník této vědomostní soutěže pro děti a mládež.

V dané době také vznikl již připomenutý zvláštní přednáškový cyklus biologických a zeměpisných přednášek Barevné čtvrtky, pro které bylo nutné vyhledávat a zajišťovat vhodné lektory. Mimo jiné v září 2025 se uskutečnil 417. pořad a díky vysokému standardu bylotradičně plné hlediště divadelní scény. Vysoká návštěvnost Barevných čtvrtků mu byla vlastně jediným poděkováním. K tomu provádění nespočetného množství vlastních přednášek v nejrůznějších místech okresu i kraje. S radostí lze vzpomínat na vernisáže výstav s ochranářskou, ornitologickou, či jinak přírodovědnou tématikou, kde jeho navazující přednášky byly vždy vyvrcholením slavnostního zahájení pořadů.

Vedle toho běžná práce, posuzování projektů, posudky k žádostem občanů, množství místních šetření, prověrky půdního fondu k záchraně biologických koridorů, podíl na údržbě rezervací a přípravě nových, boj o botanickou zahradu, práce v komisi životního prostředí ONV v Táboře, zasedání v ÚV ČSOP atd.

Ve své dlouhé a bohaté kariéře se věnoval různorodým odborným tématům, ale hlavní cíl spatřoval ve vzdělávání člověka. Stál u zrodu první střední školy se zaměřením na ekologii v České republice a to Střední odborné školy pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí. Byl jmenován jejím prvním ředitelem. Ve škole působil až do odchodu do důchodu. Byl autorem řady učebnic biologie a ekologie, velkého počtu odborných ekologických, biologických i pedagogických článků. Plně tak dostál svému krédu: "nejprve je nutno poznat, aby bylo možno chránit".

Dr. Bumerl velké řadě lidí ukázal směr a pomohl odhalit řadu z nepřeberných přírodních tajemství a krás, za což mu patří veliký dík. Bohužel, dnes si jeho osobu můžeme připomenout již jenom ve vzpomínkách. Jeho nesmazatelná stopa však zůstala na mnoha místech, třeba Pintovce, Kozohlůdkách, Jesení a zejména Blatech. Takže vzpomeňme člověka, který žil pro přírodu!

Na shledanou na jeho oblíbených Blatech, která nezklamou ani na podzim, kdy jsou pokryta mlhami a zářivě modrou azurovou oblohou, zažloutlými dukáty březových listů a sytě červenými korálky plodů klikvy na zelených polštářích mechu. Blata jsou krásná v každou roční dobu.

Josef Jahelka a Josef Tůma