Karel Pecl: dudek chocholatý.

Ptáci mají křídla a dovedou se přemísťovat na velké vzdálenosti. To je předurčuje být modelovou skupinou pro sledování změn v přírodním prostředí. Jako všichni živočichové, potřebují ptáci bezpečné místo pro hnízdo a k tomu okolní území, které poskytne dostatek potravy pro rodičovský pár i jeho potomky – hnízdní teritorium. Pokud se podmínky v místě dřívějšího pobytu zásadně změní, ptáci původní hnízdiště opustí a odletí hledat vhodné podmínky jinam. Objektem našeho zájmu je dudek chocholatý. Ten pro své hnízdění přednostně vyhledává nížiny s pestrou mozaikou polí, luk, pastvin, vinic a sadů, protkanou alejemi a lesíky se starými stromy. K hnízdění využívá stromové dutiny, staré stodoly a kolny, hromady dřevěné kulatiny. 

V nouzi zahnízdí i ve zdech domů nebo ve skalních dutinách. To jsou požadavky pro umístění hnízda. Ale v jeho dosahu musí být také potrava. Tou je větší hmyz, např. kobylky, sarančata, krtonožky, cvrčci, stonožky, larvy much, housenky, ponravy, pavouci a často také žížaly. Potravu loví sběrem na povrchu, ale také pícháním dlouhým zobákem do půdy. Proto dává přednost krajinám s kyprou nebo písčitou půdou. Lákavou nabídku potravy mu poskytují pastviny, na kterých nachází hmyz a jeho larvy v trusu chovaných zvířat. A kromě toho v nízké trávě uloví hmyz snáz a také půda pastvin není tak utažená, jako na polích a loukách. Další zásobu potravy poskytují místa zarostlá pestrou směsicí bylin, protože na nich nalézá pestrou škálu hmyzích druhů. Když jsme se seznámily s požadavky dudků na živobytí, tak nám srovnání historických údajů o jejich výskytu mohou ilustrovat jestli, a pokud ano, tak jak se zemědělská krajina v průběhu času měnila.

Nejstarší údaje o výskytu dudků v jižních Čechách byly publikovány v rukopise Dalimila Vařečky "Zvířena hejtmanství Píseckého v roce 1889". V ní se píše: "Celkem vzácně se objevuje a bývá čas od času vídán na vůkolních rozsáhlých pastvinách a mokrých lukách. Jest sice hostěm pravidelným, leč řídko se hnízdícím. Dopaden byl r. 1883 ve 3 exempl., 1886 a 1887 vycpáno 6 exempl., také jeden pro gymnasiální sbírky, 1888 u Topělce 1 kus pro gymnasium, 1890 2 kusy u Písku, a r. 1891 u Mirotic, u Radobytce a v srpnu téhož roku u Ostrovce v Písecku. Na Klatovsku a Příbramsku objevuje se na tahu a o hnízdění se jeho není určitých zpráv po ruce. Objevuje se u nás již koncem března a v říjnu odtahuje."

Tento text je ukázkou proměny českého jazyka, ale i krajiny a vztahu společnosti k ptactvu. Dozvídáme se z něho, že kolem Písku byly rozsáhlé pastviny a mokré louky, tedy přírodní prostředí, které tomuto druhu jistě víc vyhovovalo než to současné. I tak byl dudek v 19. století v Českých zemích ptákem vzácně hnízdícím. Výjimku tvořilo Třeboňsko, kde byl poměrně hojný. Na Třeboňsku mu vyhovovala nejen krajina s rozsáhlými přírodními loukami, ale i písčitá půdy, z které snáz dobýval svou potravu. Na Písecku se pravidelně objevoval na tahu.Přes poměrně vzácný výskyt byl dudek v 19. století u nás loven. Ve 30. letech 20. století se dudek vyskytoval na 30% území Čech a Moravy. V 50. a 60. letech 20. století téměř vymizel. Poté se jeho stavy zvyšovaly a v letech 1985–1989 bylo odhadnuto 60 až 120 párů hnízdících na jižní Moravě. Jižní Čechy začal dudek osidlovat zase v 90. letech. V letech 2001 až 2003 se počet hnízdících párů v ČR zvýšil na 70–140 a v roce 2015 už na Třeboňsku hnízdilo 20 párů dudků. První doklad o hnízdění na Písecku pochází už z roku 1965, kdy hajný Milan Hirt našel v červnu obsazené hnízdo v hlavaté vrbě u silnice mezi Tálínem a Žďárem. V roce 1978 měl dudek vyhnízdit v Rukávečské oboře a v roce 1995 byl zaznamenán dvakrát tokající samec. Jednou to bylo v Ovčíně u Starých Kestřan a podruhů ho slyšel opět hajný Hirt nedaleko své hájovny v Novém Dvoře.

Těchto pár údajů se týkalo prokázaného nebo pravděpodobného hnízdění dudků na Písecku. Ale jejich pozorování v průběhu jarního nebo podzimního tahu na zimoviště je mnohem víc. Já se s ním poprvé setkal zjara v roce 1974, když sbíral potravu na úzkém pruhu trávy mezi silnicí a parkovištěm u kostela v Horním Záhoří. V tom roce byl pozorován ještě na Řežabinci a v lese Hájek u Protivína. Další jarní pozorování byla zaznamenána v letech 1993 (Císadlovice), 1994 (Písek Hřebčinec) a 1995 (Malé Nepodřice a přírodní památka Skalský rybník). Z podzimního tahu pochází jen dva údaje. V roce 1979 byl dudek viděn u Topěleckého rybníka a v roce 1993 v Bošovicích. V současnosti dudek hnízdí jen na 19% území našeho státu a jedná se téměř výhradně o Třeboňsko v jižních Čechách a o jižní Moravu. Od prvního prokázaného zahnízdění dudka na Písecku v roce 1965 ke druhému v roce 2015 uběhlo 50 let. To první prokázal můj nejdřív ptákologický učitel a posléze kamarád, Milan Hirt a to druhé, jeho pilný a učenlivý žák, tedy já. Rok 2015 byl zřejmě pro jihočeské dudky z nějakého důvodu prospěšný, protože byli v hnízdní době pozorováni hned na třech místech. Dvakrát na severu okresu (rybník Boukal u Zbelítova a na statku Koloredov) a jednou kousek od Písku v Paměticích. Tam jsem, spolu s manželkou, 26. 4. poprvé zaslechl hlas tokajícího samce z louky ve směru na Dubí Horu. Poté jsme ho slyšeli ještě mnohokrát, ale představil se nám až 28. 5., když sbíral potravu na trávníku mezi předzahrádkami a silnicí uprostřed vsi. To už o dudkovi věděla celá vesnice. Byl totiž tak krotký, že píchal do hlíny v truhlíkách na oknech chalup, aniž by se vzrušoval z nadšených pozorovatelů popíjejících na zahrádce kafe. Dudek se stal ozdobou a atrakcí Pamětic a starostí pro mne, protože jsem pátral po jeho hnízdě. Marně. Až jednou. Máme zahradu na konci vsi, a protože jsem kroužkovatel, mám u krmítka natažené sítě, do kterých chytám ptáčky zpěváčky a dávám ji na nohy kroužky. Jedná se převážně o vrabce polní, nebo domácí, o sýkory koňadry a modřinky, sem tam o nějakou pěnici nebo červenku a občas o něco většího jako je kos, špaček, strakapoud nebo straka. Všechno jsou to místní ptáci, takže je chytám i opakovaně, jednoho vrabce polního třeba po pěti letech. Zahrada je u louky, lesíky a jiné než zemědělské pozemky jsou dost daleko, takže s žádným "špekem" nepočítám. Když jsem šel k síti 8. srpna, tak bylo jasné, že se chytilo něco extra. Už na dálku na slunci zářily kontrastní barvy – bílá, černá a běžová. Netušil jsem, o jakého ptáka se jedná. Ještě pár kroků a už jsem věděl, jaké štěstí mne potkalo. V síti se houpal dudek. Tedy jak jsem následně zjistil, tak paní dudková. To se pozná podle holého břicha (hnízdní nažina), kterým samice předávají své tělesné teplo vajíčkům a následně i mláďatům. Samici jsem upevnil na levou nohu kroužek (K 410979), udělal tři fotky a bez měření a vážení, které běžně při kroužkování dělám, jsem ji pustil. Nechtěl jsem ji stresovat víc, než bylo nutné, protože jsem doufal, že díky tomu zůstanou dudkové Paměticím věrní. Ještě několikrát jsme dudky v Paměticích v létě pozorovali a pak přišel podzim a dudci odlétli na zimoviště. Od dubna následujícího roku jsme, já i manželka, každý den vyhlíželi dudky a těšili se na jejich přílet a podvečerní dudání. Marně. Smířili jsme se s tím, že už nepřiletí. Každodenní starosti odvedli naši pozornost a my jsme na naši dudčí rodinku zapomněli. 30. května jsem obdržel z Kroužkovací stanice Národního muzea zprávu (viz foto), že 28. 5. 2016 byla v Hamru na Třeboňsku nalezena samice dudka s mým kroužkem, která měla od nějakého predátora zlomené křídlo. Samice byla převezena do Záchranné stanice na Hluboké, ale přes veškerou péči zranění nepřežila. Nevím, jestli zahnízdila se stejným partnerem, kterého měla v Paměticích, ale od třeboňských kamarádů, kteří hnízdo sledovali, vím, že to byl vzorný otec. Přes úhyn své družky sám úspěšně odchoval dvě mláďata. Přemýšlel jsem, co vedlo naše dudky, aby se přestěhovali 77 km od místa předchozího hnízdění. Může to být tím, že se něco během zimy změnilo na jejich hnízdišti. Pokud měli hnízdo třeba v hromadě kulatiny, tak ta mohla být v zimě použitá k topení, a tak hnízdiště zaniklo, Nevím totiž, kde tito dudkové v Paměticích tenkrát hnízdili. Ale mohlo by to být logické vysvětlení, protože, na vinicích, kde se používaly dřevěné kůly při vedení vína, často dudkové hnízdili v jejich hromadách. Nebo se prostě jen odstěhovali za lepším. Z literatury to je známé, že dudkové občas změní hnízdiště. Ale v tomto případě to za lepším prokazatelně nebylo.

Dudek chocholatý je snad nejvýstřednějším naším druhem. Nejen, že díky svému pestrému zbarvení, dlouhému dolu zahnutému zobáku a vysoké chocholce na hlavě, vypadá exoticky, ale ještě k tomu je příbuzný s tropickými zoborožci. Díky těmto odlišnostem byl odjakživa předmětem zájmu nejen vědců, ale i lovců a čižbařů. Alfred Brehm o něm v 19. století ve svém díle "Život zvířat" napsal: "…lekavý pták, často mění místa hnízdění. Na přírodních místech hnízdí i víc párů poblíž sebe. Při chovu je označován jako nejzábavnější a nejroztomilejší domácí druh. Jeho důvěřivost a krotkost jest rozkošná. Ochočí se jako pes, přichází na zavolání a doprovází člověka i do volnosti, aniž by pomyslil na to, aby uletěl."

Další zvláštností dudka je zápach vycházející z jeho hnízda. Proto dostal lidové označení - "smraďoch". Tento jev byl dříve vysvětlován tím, že mláďata kálejí do hnízda anebo tím, že rodiče přinášejí jako krmení do hnízda trus, ve kterém je hmyz a jeho larvy. J. A. Komenský ve svém díle "Orbis pictus" (1658) dokonce o dudkovi tvrdil, "že je to pták nejsmrdutější, neboť lejna žere". Skutečnost je ale zcela jiná. Protože dudkové vyhledávají ke hnízdění přednostně dutiny, které nejsou vysoko nad zemí a protože jejich vletový otvor musí mít minimální průměr 6 cm, mohou být jejich hnízda ohrožená četnými predátory. Mohly by se do nich dostat lasičky, hranostajové, kuny i kočky. Proti návštěvám těchto nevítaných hostů se mláďata brání cíleným vystříknutím páchnoucího hnědavého sekretu z podocasní žlázy. Tento výměšek je směsí pižma, kyseliny máselné a čpavku a jeho vystříknutí na hlavu vetřelce je opravdu účinné. Možná někoho napadne, proč se vyvinul takový obranný mechanismus, když by stačilo hnízdit v bezpečnějších dutinách několik metrů nad zemí. Jenže u takových dutin je velká konkurence. Jsou hojně využívány agresivními špačky, datly, malými sovičkami – kulíšky nebo výrečky a také některými druhy dutinových pěvců. V tomto místě musím znovu citovat A. Brehma, který popisuje, jak smradlavost mláďat komplikovala kulinářské využití dudků. Brehm ve svém spise odhaluje, že dudkové byli nejen chovaní v zajetí, ale překvapivě i pojídáni: "Když mláďata úplně dorostou tak pozorujeme, že mají tak málo zápachu, že je možno je bez hnusu požívat. Jsou pak velice tučná a chutná". Dospělci byli tedy loveni pro maso bez problémů, protože už neměli pachové žlázy.

Zdálo by se, že těch zvláštností je u dudka už dost, ale přesto jim ještě není konec. Netypický je například jejich let. Většina ptáků má let přímý. Pták mává křídly nahoru a dolů a letí vpřed. Dudek nemává křídly, ale široce je roztahuje, aby je následně trhavě přitahoval k tělu. Výsledkem je vlnovitě vratký let připomínající třepotání motýlů.

Blížím se k závěru a tak se musím věnovat životním cyklům dudka chocholatého. Ten obývá zeměpisný pás sahající od severní Evropy až na jih Euroasie a do Afriky. Protože hlavní podíl jeho potravy tvoří hmyz a protože ho sbírá na povrchu země a loví v půdě, nemůže u nás zůstávat přes zimu. V Evropě je tedy druhem tažným, zatímco v tropické Africe se zdržuje po celý rok. Tam má dostatek hmyzí potravy a proto je ptákem hojným. V důsledku velké konkurence a menšího počtu optimálních příležitostí ke hnízdění, využívají dudkové v Africe co se dá. Někdy zahnízdí pod kořeny uschlého stromu, jindy využijí zemní noru nebo se spokojí jen s trochu krytým místem na zemi. Několik hnízdění bylo zaznamenáno mezi kostmi mršin velkých zvířat a jedno hnízdo se sedmi mláďaty bylo nalezeno dokonce v hrudním koši kostry lidské.

Výstelku hnízda ve stromech tvoří dřevní troud, při hnízdění mimo stromové dutiny měla hnízdní jamky výstelku ze suchých stébel rostlin, z drobných větviček a kousků kůry. Hnízdění probíhá v dubnu až květnu, kdy samice snáší 5–7 bělavých vajec. Ta po dobu 16 dnů zahřívá pouze samice a je při tom samcem krmena. Po vylíhnutí mláďat zpočátku samec předává potravu samici, která mláďata krmí. Později už pro potravu létají a krmí oba rodiče. Vylíhnutá mláďata mají krátké zobáky se širokým koncem. Během dospívání se jim zobáky prodlužují. Po 26–29 dnech mláďata hnízdo opouštějí a ještě týden jsou rodiči přikrmována. I po vylétnutí ještě nemají stejně dlouhé a štíhlé zobáky jako rodiče. Zjara následujícího roku už jsou bývalá mláďata dospělá a mohou hnízdit. Naši dudci odlétají na zimoviště v srpnu až září. Je až s podivem, že s jejich na první pohled neobratným letem dokážou přeletět Alpy ve výškách až 3 000 k a přes Gibraltar a severní Afriku doletět pod rovník do cíle své 8 000 km dlouhé trasy. V dubnu se k nám dudkové ze zimovišť zase vrací. Nejvíc jich přiletí tradičně na Třeboňsko. Nejvíc dudků je na jižní Moravě a v Rakousku. To jsou tak zvané zdrojové populace. |Když tam budou mít dobré podmínky, budou se muset dospělá mláďata poohlédnout po nových územích a tak se na jihu Čech dostanou třeba i na Písecko. Dávejte v dubnu a květnu pozor a poslouchejte. Pokud budete mít štěstí, uslyšíte vábící hlas samce přepisovaný do češtiny nejčastěji jako dudání: du-du-du. Právě tento hlasový projev dal dudkovi jméno. Lidé mu říkali různě, ale v době Komenského se podoba jeho jména ustálila. Odborníci nazývají takové pojmenování, které je odvozováno od hlasového projevu, jako zvukomalebné. Stejný původ pojmenování má například náš volavkovitý pták – bukač.

Jsem u konce s dechem. Těch dudčích zvláštností bylo myslím dost, ale přesto ještě jedna zůstala bez vysvětlení. Jedná se u známé rčení: "Spí jako dudek". Přiznám se, že jsem to úsloví mnohokrát použil, aniž bych přemýšlel nad tím, jak se o ně dudek zasloužil. Teprve psaní tohoto článku mne donutilo pátrat po tom, proč je dudek spojován s tvrdým spánkem. Z ornitologických poznatků je zřejmé, že dudek se svým spánkem nijak nevymyká většině ptáků. Takže tudy cesta nevede. Cestu ovšem naznačuje historie používání tohoto rčení. Takto se původně označoval jen hluboký spánek nemluvňat. A jak se z praxe zjistilo, tak klidným a tichým spánkem spí nemluvně, které nic netrápí, tj. nemluvně podělané, tedy páchnoucí. A jaký pták má smradlavé hnízdo? To jsem vám popsal. Takže teď už je vše o dudkovi jasné.

Karel Pecl